reklama_big

Zpět na Hlavní stránku

tr1_01_HotelDianaA_mp

Hotel Diana

Meridian Feeling i love the like button from facebook

Tel.:+420 281 867 206 Email:info@hoteldiana.cz Web:www.hoteldiana.cz

O restauraci

Restaurací zaměřenou z velké části na zvěřinu při každé návštěvě prostupuje přátelská nálada a nenápadně proniká do myslí všech přítomných

Když přijde řeč na restauraci v hotelu Diana, popularita, jaké se těší, se dá měřit poměrně snadno. Z největší části za ní stojí obliba kuchyně a přístup manželů Kuchařových. Bez kompromisů ve výběru surovin, s historií osvědčenými recepturami, které budují na základě oblíbených a všeobecně rozšířených jídel. Pokrmy jsou však připraveny s tou největší péčí, jaké je kuchař hodný svého povolání schopen. Jedině tak dojde k tomu, aby po tisící připravovaná jídla v sobě měla pokaždé trochu více než jen rutinní zpracování.

Z každého kuvéru čiší radost a časem neobroušený zájem, s nimiž se Miroslav Kuchař věnuje všem kouskům zpracovávaného masa, každičké omáčce. Čím však udržuje majitel podniku stálé klienty v napětí, aby nepropadli mocnému vábení stereotypu, a ty nové láká k návštěvě? Ausgerechnet provozuje-li restauraci v Kyjích na východním okraji Prahy, který není ničím zajímavý?

Určitě pomohlo znovuzavedení obědů ve všední dny. Restaurace jím potěšila všechny, kteří si na polední siestu v útulném prostředí zvykli a absence poledního menu želeli. Navíc tak dostávají možnost seznámit se s Kuchařovými pokrmy desítky dalších hostů z nedalekých kancelářských objektů. Pakliže si proberete položky nabídky, možná i vy zatoužíte se do Kyjí vydat. Česká kuchyně podobného ražení za podobný výlet bezpochyby stojí.

Jídelní lístek se v zásadních položkách nemění. Kdo by také vyřazoval tak bezbřeze oblíbený pokrm, jakým je třeba „halí, belí, kachna v zelí“, na kterou sem jezdí desítky hostí už dvacet let. Přesto Miroslav Kuchař vždy najde něco, čím překvapí. Letos je to kupříkladu drobná inovace oblíbených zvěřinových vývarů. Spojení pernaté a vysoké zvěře ve vývaru z jelena a křepelek, který v Dianě v současnosti připravují, musí zaujmout každého milovníka české kuchyně.

Zvěřina je obecně odjakživa silným partem Kuchařovy kuchyně. Pokud v některém ze zákoutí restaurace – zimní zahradě, hlavním sále, nebo salonku – budete listovat stránkami zdejšího jídelníčku, vaší pozornosti neujdou ani křepelky pečené na másle s chlebem, další vějička pro „obžery“. Světoborný zajíc pečený na zelenině s bramborem překvapí i ty, kteří obvykle zvěřinu míjejí. A kachní řízek se šťouchanými brambory, vážný konkurent „vousaté“ kachny se zelím, dokáže díky netradičnímu spojení divy. Stejný základ, který představuje kachní prso, je v tomto případě zbaven kůže. Tím se dostává prostor k uniknutí tuku, což masu odlehčí a těstíčko dochutí. Čerstvý, obilím vonící panýr a „šťouchačky“, jakými by se mohla chlubit Magdalena Dobromila Rettigová, tuhle krmi právem řadí na vrchol nabídky Diany.

Když navíc máte to štěstí a s načasováním návštěvy se trefíte do candáta – mívají je volně lovené, což téměř není k vidění – se kterým si šéfkuchař opravdu vyhraje, pak budete jen mlčky s výrazem naprosté blaženosti likvidovat porci, která je mimochodem podobně jako spousta ostatních téměř k nesnězení.

Kuchyně restaurace na pražském předměstí není založená pouze na zvěřině. I když part „tradiční“ české kuchyně stojí na lístku jako až třetí v pořadí za rybami a divou zvěří, nelze hovořit o nějaké „bronzové pozici“. Pokud si poručíte grilovaný telecí hřebínek s čerstvou zeleninou, po prvním soustu mladého, sametově hladkého masa, které „tlačí“ autentická chuť báječně připravené zeleniny, povýšíte tuto lahůdku ve svém soukromém žebříčku pokrmů od Kuchařů mezi ty nejpovedenější.

Podnikem přitom při každé návštěvě prostupuje nevšední, přátelská nálada a nenápadně proniká do myslí všech přítomných. Výjimkou není situace, kdy se nejistý soused od vedlejšího stolu zeptá, zda má opravdu za předkrm zvolit zdejší slávou opředený jelení salám. Zřejmě je tu nováčkem, protože jinak by ho už důvěrně znal. Jiný zase před vámi zahlédne láhev s touž etiketou, což ho vyprovokuje k uznalému zvednutí palce. Nezřídka takový původně nahodilý kontakt končí společným, víceméně povinným přípitkem některou z mocných ovocných pálenek.

Jestli můžeme radit, nepouštějte se s Miroslavem Kuchařem do diskuzí o víně. Jakmile vás totiž uzná za hodna být mu partnerem, vydá vám v plen svou nevelkou, ale bohatou vinotéku s mnoha znamenitými etiketami. Může se potom snadno stát, že z večera se stane dlouhá noc, protkaná desítkami dobrých a lepších vzorků včetně baterie mimořádných portských.

Ze všech těchto jednotlivostí je ukut fenomén Diany, která letos vstupuje do třetí dekády své existence. S neutuchajícím nadšením majitelů, neochabující úrovní jídel a servisu, který kopíruje pohodové dění restaurace a zapadá do nastaveného vzorce.

Někteří Miroslavu Kuchařovi vytýkají přílišnou hutnost jeho jídel, kaloricky prý předimenzovaných. Budiž. Je sice pravda, že naše spotřeba energie je o mnoho nižší než u těch, kteří po takovém obědě posekali hektar louky nebo porazili půlku Řáholce. My ale přece nechodíme do Diany denně. Tu občasnou kalorickou nálož však rádi uneseme.

Otevírací doba

  • Po - Pá:12.00–22.00

  • So:17.00–22.00

  • Ne:zavřeno

Hodnocení restaurace

  • Jídlo:45 z 50 bodů

  • Nápoje:18 z 20 bodů

  • Obsluha:19 z 20 bodů

  • Prostředí:9 z 10 bodů

  • Celkem:91 z 100 bodů

Diskuze